II. Hudební večer F.O.K. – 27. XI. A.D. 2010

27.11.2010

Tohoto, na první pohled obyčejného, všedního a snad až šedého dne, došlo na naší faře k dalšímu nevšednímu setkání hochů z F.O.K. Přišli jsme, abychom se po vzoru dvou nejmenovaných praotců této myšlénky navzájem obohatili o ukázky svých oblíbených hudebních kousků. Podle nepsaných pravidel má každý přispěvatel 20 minut čistého času, aby oslnil a přispěl svou troškou do mlýna …

Celý příspěvek

Reportáž z farní pouti na Velehrad 2010

5.7.2010

Na den svatých Cyrila a Metoda, 5. července 2010, se v 6.30 ráno sešlo jedenáct našich farníků, aby se vydali na národní velehradskou pouť. Na místo cíle jsme jeli ve dvou skupinkách: sedm lidí mikrobusem, který řídil zkušený řidič a organizátor této poutě Martin Baitler, a tři lidi s P. Edwardem jeho autem. Jelikož auto P. Edwarda je rychlejší než mikrobusík (jak vidno, tak i jeho anděl strážný), popíšu vám celý den z pohledu lidí v prvé skupince, jíž jsem byla členem.

Marta Höferová

Podívejte se také na fotogalerii

Celý příspěvek

Šel jsem s vámi

15.10.2009

Na svátek patrona české země, svatého Václava, naše kyjská farnost pořádala noční pěší pouť do Staré Boleslavi. Organizační přípravy a noční mše svatá začaly již v den svátku předcházející. Za nedělního stmívání jsem před naším kyjským kostelem potkal mnoho mladých lidí, které jsem dříve v Kyjích nikdy neviděl.

 

Po mši jsme se u ohně na farní zahradě seznamovali, a já pochopil, že ti mladí jsou poutníci, kteří přijeli z jiných farností. Hodinu před půlnocí jsme se seřadili před kostelem svatého Bartoloměje a se zpěvem a modlitbou vyrazili na cestu. Šlo nás asi 150. První v čele nesl kříž, který byl následován dvěma ministrantkami s pochodněmi a pak dvojice nesoucí transparent s informací, která jsme farnost a kam jdeme.

Naše putování mělo dvě přestávky, kdy mohli poutníci dát odpočinout svým nohám a posílit tělo horkým nápojem, a v Brandýse nad Labem teplým jídlem. Vše zajišťované kyjskou farností.

 

Před námi i za námi naše poutníky celou cestu provázela doprovodná vozidla, někteří krajní byli vybaveni reflexními vestami a svítilnami, při průchodu nočními křižovatkami a silnicemi v Praze 14 se o naši bezpečnost starala místní městská policie. V noční tmě vzájemnou spolupráci ve skupině poutníků náš kněz Edward Walczyk zajišťoval mobilními reproduktory s bezdrátovými mikrofony. V Brandýse jsme se identifikovali tričky s podobiznou otce Benedikta, naší vlajkou a znakem farnosti a s nápisem:

 

BENEDIKT XVI.  28.09.2009  STARÁ BOLESLAV  I. PRAŽSKÁ PĚŠÍ POUŤ

ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST PRAHA KYJE – ČERNÝ MOST

 

Naše modlitby a litanie, náš zpěv a vzájemná pomoc všech naše společenství dovedly k cíli za ranního šera v pondělí 28. září 2009. Průchod Starou Boleslaví byl pro mne osobně ta nejméně příjemná část cesty. Křivá dlažba namáhající unavené nohy a otrávené obličeje vojáků a policistů za plotovými zábranami nepříjemné pro duši.

Prošli jsme celým městem na Proboštskou louku, kde jsme potkali mnohem příjemnější tváře. V ranním rozbřesku již na pódiu ladil nástroje a hlasy muzikantský a pěvecký soubor mladých  z Brna, kteří naše čekání na otce Benedikta zpříjemnili.

 

Papež přijel s doprovodem a po projevu úcty k ostatkům patrona naší vlasti, zavítal k nám na sluncem vyhřátou louku. Do bídy posledních týdnů veřejného života naší vlasti přišla vznešená autorita, spojená se šlechetností ducha. Apoštol naděje, lásky a víry. 

Mše s otcem Benediktem byla vrcholem naší pouti. Latina, čeština, italština, němčina, polština, slovenština, angličtina … nemá smysl popisovat mši, když to co bylo v duši, neumím vyslovit. Byla výborně připravena a pomohla povznesení mé duše k Bohu a modlitbě. Hudbou pak typicky mládežnická

Všichni víme, že na rozdíl od Krista, tento papež naděje nás nemůže vzít do nebe hned. Ale vede nás po cestě, která tam bezpečně směřuje. Stačí jej neztratit z očí.

 

Byl jsem rád, že otec Benedikt byl s námi, a jsem rád, že já jsem byl s vámi.

 

Tom


Naše všeobecná církev má tzv. učitelský úřad církve, tj. papeže ve společenství s biskupy. Instituci, která byla trnem v oku protestantské reformaci, a díky které všeobecná církev nepřijala jedovaté bejlí marxismu, skrývaného pod tzv. teologií osvobození. Máme učitele, kteří  důsledně hájí osvědčené rodinné hodnoty. Je nemožné, že by naše církev podlehla mediálnímu plkání a např. oddávala registrovaná partnerství.

V knize Karla Havlíčka Borovského „Křest svatého Vladimíra“ se nachází satirická formulace o tom, že je „římská církev ze všech církví nejcírkvovatější“.

Dnes je stále zřetelněji vidět, že jakákoli církev, která není autenticky „církvovatá“, a poohlíží se spíše po křečích nejposlednější módy než po svých základech, nemá důvod ke své existenci.

Jasně to řekl Kristus: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“ (Mt 5,13)