Denarius Sancti Petri – Svatopetrský haléř

Při nedělních bohoslužbách 19. února 2012 proběhne ve farnostech sbírka "Svatopetrský haléř". Výtěžek sbírky bude, tak jako každý rok, odeslán Svatému stolci, aby tyto peníze mohly být použity jménem katolické církve na pomoc lidem v nouzi.

V roce 2011 bylo v pražské arcidiecézi celkem vybráno 1.127.283,- Kč.

 

 V prvním roce svého pontifikátu využil papež Benedikt XVI. příležitosti, aby vyzdvihl důležitost Svatopetrského haléře.                                                                                                    Řekl:                                                                                                        

„Svatopetrský haléř je jasným výrazem účasti všech věřících na dobročinných iniciativách římského biskupa pro světovou církev. Toto gesto nemá jen praktickou, ale také zřetelně symbolickou hodnotu jako znamení jednoty s papežem a starosti o potřeby bratří, a proto má tato služba hodnotu také pro církev“. (Řeč při audienci pro Circolo di San Pietro, 25. února 2006).

 

Smysl tohoto gesta se v jasném světle ukazuje také na pozadí první encykliky současného papeže, Deus caritas est, kde se říká:                                                                

„Spravedlnost, o niž člověku jde v politice, nikdy nebude moci nahradit konkrétní pomoc lásky. Nejen, že se i v té nejspravedlivější společnosti budou vždy vyskytovat situace materiální nouze, ale láska pomáhající blízkému také znamená „občerstvení pro duši a péči o ni“. Církev nemůže být nikdy zproštěna úkolu uplatňovat lásku (caritas) ve formě organizované aktivity věřících. Zároveň platí, že nikdy nenastane situace, v níž by nebylo třeba lásky (caritas) každého jednotlivého křesťana, protože člověk kromě spravedlnosti bude vždycky potřebovat lásku.“

 

Dobrý zvyk materiálně podporovat ty, kdo zvěstují evangelium, aby se mohli zcela věnovat svému apoštolskému působení a současně podporovat potřebné, vznikl prakticky spolu s křesťanstvím. Svatopetrský haléř tak byl původně spontánním příspěvkem věřících papeži, jakožto nástupci sv. Petra, aby byl schopen přispívat na všeobecné potřeby církve. Na konci 8. století se křesťanští anglosasové na Britských ostrovech rozhodli Svatému otci odesílat roční příspěvek. Ve středověku tento roční příspěvek poukazovali Svatému Stolci i některé jiné státy, které se spadaly pod jeho ochranu (např. Portugalsko, Španělsko etc.). „Denarius Sancti Petri“ se začal rozšiřovat po celé Evropě. Zvyku, který se v různých formách šířil po Evropě a do dalšího světa, dal v roce 1871 řád papež Pius IX. encyklikou „Saepe Venerabilis“.

Hnutí pro život varuje před návrhem zdravotnické reformy

17.5.2011

Ministerstvo zdravotnictví v současné době předkládá návrh zdravotnické reformy, zahrnující mimo jiné zákon o specifických zdravotních službách. Tento návrh by v případě schválení podstatně zvýšil počet umělých interrupcí v České republice díky daleko benevolentnější zákonné úpravě podmínek potratů. Česká republika by se tím stala též podstatně lukrativnější cílovou zemí pro potratovou turistiku.

V odkazu na stránky Hnutí pro život jsou uvedeny změny legislativy a jejich dopad v této oblasti, HPŽ uvádí ke stažení též poslední návrh zákona předložený ministerstvem.

Celý příspěvek

Pan kardinál DOMINIK DUKA podpoří XII. POCHOD PRO ŽIVOT

Pan kardinál a pražský arcibiskup Dominik Jaroslav Duka O.P. podpoří v sobotu 24. března XII. Pochod pro život.

Společně s dalšími biskupy a kněžími bude celebrovat mši svatou na úmysl ochrany lidského života od početí, za rodiče a lékaře.

Mše začne v 13:00 hod. v kostele sv. Jiljí v Husově ulice č.p. 8, Praha 1 – Staré Město.  

Celý příspěvek

Jmenování

Náš pan farář P. ThLic. Edward Walczyk byl pražským arcibiskupem Mons. Dominikem Dukou v úterý 15. ůnora 2011 jmenován členem nové Kněžské rady Arcidiecéze pražské.

P. Edward se rovněž stal teologickým poradcem pro Katolický týdeník.

Gratulujeme a modlíme se za Ducha svatého pro něho i církev!

GREGORIÁNSKÝ CHORÁL I.

Co je gregoriánský chorál?

Jde o jednohlasý zpěv, který vznikl pro liturgii římského ritu. Má systematicky uspořádaný repertoár zhudebněných latinských textů použitelných jak pro celoroční mešní liturgii, obřady (udělování svátostí, svátostiny) tak i pro denní modlitbu církve. Tento repertoár, na 1400 dnes známých skladeb, byl nastřádán během staletí života církve a lze z něho číst dobový lex orandi podobně jako třeba geologové čtou minulost Země ze zkamenělin v horninách.  

Proč gregoriánský?

Podle papeže Řehoře Velikého (Gregorius Magnus) (590-604), legendárního původce zpěvů. Pojem „gregoriánský chorál“ je poprvé doložen u Viléma Hiršavského (Willehelmus Hirsaugensis: Musica) v 11. století.

Proč chorál?

Z lat. Choralis – sborový.

 

 

Prvotní doba a staletí pronásledování

Ač z nejstarší doby přímé doklady o liturgické praxi církve nejsou, církev ve svých počátcích jistě převzala část židovské praxe. Společnou modlitbu ve formě zpívaných žalmů a chvalozpěvů dokládá několik míst Nového zákona.

Helénistické vlivy, jež do církve přinesli nežidovští konvertité, později převládly. Mizí orientální melodika s intervaly menšími než diatonický půltón. Zpěv si udrží ryze vokální přednes, v záměrném kontrastu vůči řeckému celosmyslovému pojetí muziky jako jednoty hudby, poezie a tance.

Je-li málo zpráv popisující východní zpěv v prvních staletích, o vývoji na Západě je jich ještě méně, je však nepochybné, že se liturgický zpěv rozvíjí i zde.

Když pominou první tři století pronásledování, mučednictví a hrdinské víry, ocitne se církev v době císaře Konstantina Velikého připravena k veřejným bohoslužbám, schopná přitáhnout zástupy nových křesťanů. Ze 4. století je již doložen chvalozpěv Gloria a několik hymnů, např. z působení Hilaria z Poitiers (315-367), sv. Ambrože v Miláně (339-397) a dalších.

 

Rozvoj regionální liturgie

Po nicejském koncilu r. 325, kdy se křesťanství stává oficiálním náboženstvím Římské říše, dochází v několika duchovních centrech na italské pevnině a v Galii k rozmachu liturgického zpěvu, o němž svědčí jak dochovaný repertoár či jeho zbytky, tak i literární zmínky. Příkladem může být do dnešních dnů existující ritus ambroziánský, dále španělsko-mozarabský, galikánský a také tzv. starořímský. Autonomní rozvoj oblastí co do liturgického zpěvu v této době  nebyl pociťován jako zápor, ostatně církev neměla až do konce středověku ani jednotný misál.

 

 Papež sv. Řehoř Veliký (590-604)

Ačkoliv gregoriánský chorál tradičně nese jméno tohoto papeže a světce, je dnes prokázáno, že repertoár není totožný s tím, který se zpíval v oněch dobách. Neexistuje důkaz, že sám sv. Řehoř je autorem některého z chorálních zpěvů. Zásluhy tohoto papeže však spočívají v práci organizační a reformní. Jednak v Římě reformoval již existující Scholu cantorum tak, aby kromě výuky talentovaných zpěváků připravovala i kandidáty vyšších svěcení, tedy aby kněz byl sám schopen kvalitně zpívat i zpěvu vyučovat. Dále pak Řehoř systematicky uspořádal hudební repertoár k liturgii a v neposlední řadě se také zasloužil o vznik Sakramentaria gregoriana,vzorového misálu.

Právě tento čin rozhodl zhruba o sto let později - v době karolinské renesance – o tom, že římská liturgie byla připravena „k okamžitému použití“ jak co do materiálu, tak i do kvalifikovaných sil splnit požadavek císaře Karla Velikého, aby jeho říše měla jako jeden z hlavních stmelovacích prvků jednotnou liturgii. Opakoval se tak úspěch britské misie z r. 596. Tentokrát, v r. 785, papež Hadrián I. (772-795) vyslal do Franské říše speciálně vyškolené mnichy s opisy vzorových liturgických knih do Mét, Soissonu a, mimo původní plán, také do St. Gallen v dnešním Švýcarsku.

Posledně jmenované místo se posléze stalo jedním z nejdůležitějších středisek pěstování a uchování gregoriánského chorálu. V novém prostředí římská liturgie nejen prosperovala, nýbrž došlo k jejím dalšímu obohacení z prostředí gallského. Lze tedy mít za to, že právě v této době a v této oblasti vznikl fenomén „gregoriánský chorál“ ve vlastním významu.

 

Rozkvět a prvé známky dekadence

První zápisy chorálního repertoáru, zatím jen textově, bez not, jsou z 8. století. Ve století 9. se objevují první neumové značky v pasážích, které nebyly dostatečně známé. Až z 10. století jsou známé systematicky notované rukopisy. Zdá se tedy, že původně ústně a pamětí předávané umění chorálního zpěvu v katedrálních školách a benediktinském prostředí přestalo dostatečně zajišťovat kvalitní interpretaci a bylo třeba sáhnout k psaným pokynům přímo v textu. S ohledem na trend pokračující v dalších staletích lze v tomto jevu spatřovat první známky dekadence. Pro nás, žijící ve století jedenadvacátém -když předběhneme v čase – to však představuje záchranu, neboť právě neumová notace rukopisů od konce 9. do začátku 11. století je dnes základem pro obnovu jakž takž správného zpěvu gregoriánského chorálu.

Co bylo příčinou „hrubnutí“ liturgického zpěvu církve? Proč se vytrácí jemný smysl pro latinské slovo jako základ interpretace zpěvu? Jazyková divergence v době vzniku románských jazyků? Příliš rychlá expanze do cizího prostředí? Či dosažení relativně vysoké materiální kultury? Historikové povězte!

V 10. století se spolu s první notací objevují také první hudební teoretici. Chorální zpěvy jsou systematicky rozděleny do 8 modů, probíhají pokusy o optimální záznam melodie ke zpívanému textu. Za cenu určitého násilí na melodiích získáváme z té doby notové zápisy. Interpretační značky - neumy -psané původně nad text se nyní píší na linku, nejprve na jednu, později na dvě linky pro noty F a C, až Quido z Arezza (†1050) vytvořil čtyřlinkovou chorální osnovu, která se pro záznam používá dodnes. Přidáním notových klíčů C a F tak bylo možné přesně zaznamenat gregoriánské melodie, ovšem za cenu významného zjednodušení neumatických značek. I když z technického hlediska šlo o pokrok, byla tak fakticky kodifikována dezinterpretace chorálního zpěvu, původně do detailu velmi jemně odstiňovaného.

Zhruba od 10. století také vzniká další objem skladeb, např. mešní ordinária, metricky veršované antifony s rýmem, později sekvence a tropy využívající melodie dříve vzniklých skladeb. Tento repertoár se principiálně liší od onoho původního, především tím, že již není ustaven na jemné souhře latinského slova (obvykle biblického) s melodií vyzpěvující jeho vlastní artikulaci a povyšující tak význam textu na maximální stupeň duchovních možností modlícího se člověka. Nové skladby mají melodie komponované ve velkém tónovém rozsahu, texty jsou umělé (a umělecké). Zejména u sekvencí dochází k takovému rozmachu, že je – až na pět výjimek – budoucí reforma tridentského koncilu úplně vyřadí z liturgie. Celkový ráz skladeb, melodicky barvitých a efektních, jakoby již neměl oslovit na prvním místě Boha, nýbrž především udělat radost člověku. Pomalu přichází humanismus.

Současně s pokračujícím úpadkem gregoriánského chorálu se v mešním zpěvu od 11. století objevuje vícehlas a rozvíjí se až do 16. století, kdy chorál postupně nahrazuje.

 

Tridentská mešní reforma v 16. století

Nejen myšlení muzikální, nýbrž estetické postuláty doby renesanční vůbec, v mnohém protiřečí nosným principům gregoriánského chorálu. Rozvíjí se vícehlasý zpěv – polyfonie, vedle sakrálních i skladby světské. Skuteční mistři vytvářejí i na nových principech hudební díla, která posvátnosti liturgie neubírají. Chorál tu často skýtá melodický základ či motiv. Ovšem jako celek je zanedbáván, dá se říci zasunut do nevědomí církve.

Papežové tridentského koncilu (1545-1563) reagují na soudobý rozklad snahou sjednotit liturgii a návratem ke střídmosti v liturgické hudbě a k rekonstrukci chorálnímu zpěvu. Naneštěstí však prakticky chybí odborník, který by se takového úkolu ujal. G. P. da Palestrina (1525-1594), který byli mezi těmi, kdo byl tímto úkolem pověřeni, svou práci nedokončil.

Tzv. medicejské vydání (1614-15) chorálních knih namísto restaurace původního zpěvu přivodilo gregoriánskému chorálu další hudební násilí a zároveň zahájilo téměř třísetleté období sporů o to, jak má být interpretován. Pro svou kontrovezi se tomuto počinu nedostalo konečného papežského schválení.

 

Úsilí o obnovu

V 17. a 18. století ještě sporadicky přibývají do repertoáru tzv. pseudogregoriánské zpěvy, např. Credo III nebo Salve Regina tonus simplex. Mezitím se však chrámové kůry zahlcují klasicistní muzikou, která, třebaže je vyzdobená posvátným textem, přece jen působí vysloveně světsky.

O sto let později, v době pontifikátu Lva XIII. oživují opětovné snahy o obnovu chorálu. Po nezdařeném pokusu sv. Pia X., který o obnovu gregoriánského zpěvu velice stál, se jím r. 1904 ustanovená papežská komise, pod vedením solesmeského benediktina Jopsepha Pothiera (†1923), pokouší „sladit noty“. Pro přetrvávající spory o to, jak se má chorál interpretovat i zapisovat však papež komisi v r. 1913 ruší.

Dalším dějištěm úsilí o obnovu se stává samo opatství sv. Petra ve francouzském Solesmes. Odtud vzešla dnes již překonaná metoda „volného rytmu“ André Mocquereaua a také pochází hudebně vědní disciplína zvaná semiologie zabývající se interpretačními značkami nejstarších dochovaných rukopisů, především zásluhou Eugèna Cardina (1905-1988). Mravenčí úsilí benediktinských specialistů přineslo za několik dekád mj.vydání tzv. Graduale Triplex, kompletního souboru zpěvů ke mši sv. pro celý liturgický rok podle Novus ordo missae. Kvadratickou notaci ve 4 linkách - tzv. vaticanu - doprovází v soutisku ještě neumová notace dvojí typu: laonská z konce 10. století a svatohavelská o něco mladší. Oba systémy pocházejí z prastarých rukopisů, o nichž již byla řeč, a jejich účelem je pomoc při interpretaci zpěvu v tom nejpůvodnějším možném stylu.

  

Vývoj gregoriánského chorálu

Regionálně omezené zpěvy                                                   do 8.-9. století
v původním repertoáru

 

Systemizace reportoáru                                                         8.-9.-(10.) století

 

První teoretikové:     Aureliánus z Réomé                           9.-zač.10. století
                                   Regino z Prüm
                                   Hucbaldus ze St. Amand

 

Sekvence, tropy                                                                    (9.)-10.-13. století
Nové skladby:            kyriale, nové svátky
Ucelená teorie            Quido z Arezza (995-1040)

                                    Solmizace, notové klíče

 

Pseudogregoriánské zpěvy                                                    17.-18. století

 

Novogregoriánské zpěvy                                                      konec 19.-20. století

 

 

 Charakteristické vlastnosti gregoriánského chorálu

§  Instantní

Ucelený systém k okamžitému použití, jak pro celoroční liturgii mše svaté a obřadů, tak i denní modlitbu církve.

§  Univerzální a osvědčený

Liturgický jazyk – latina – je společná pro celý svět a zároveň neměnná v čase. Svědčí o dávné tradici až k církvi ranné či prvotní.

§  Inspirovaný

Valnou část textů tvoří přímo slova Písma svatého, v dalších případech byli autory svatí církevní otcové.

§  Originalita i typizace melodií

Jedinečné melodie např. pro antifony introitu či communia dávají každé mši sv. charakteristický ráz vlastní melodií zpěvu, neboť ta se neopakuje pro antifonu jinou. Naproti tomu pro zpěv žalmů je vyvinut systém osmi modů, kdy se velký počet žalmů zpívá jen několika způsoby. Také ordinárium lze volit či střídat s ohledem na lid a jeho schopnosti zpěvu.

§  Jednota

Interpretace jednohlasého zpěvu vyžaduje a zároveň dále generuje jednotu shromážděných k liturgii. Evokuje tak sounáležitost k univerzální církvi.

§  Vysoký styl

Hudební složka má schopnost působit na nejvyšší – duchovní vrstvu lidské osobnosti. Tím posluchače-zpěváka dokáže maximálně naladit a udržet v odpovídající relaci s Bohem, jíž veřejná modlitba ve společenství, vyjadřovaná kvalitní liturgií, bezpochyby je.

§  Schopnost profylaxe

Věky tříbená latinská liturgie je nejen kultivovaná ale sama rovněž kultivuje. Pěstuje smysl pro pravé hodnoty náboženského života a přirozeně jej chrání před atakem nekvality okolní kultury z prostředí církvi cizím či dokonce nepřátelském.

 

 

Michael Nekula

Na Popeleční středu 22. února Charita ČR zahájila Postní almužnu 2012

Během postní doby (čtyřicet dnů – od Popeleční středy do Velikonoc) jsou všichni vyzýváni k návratu ke starobylé postní tradici – almužně. To, co si v rámci půstu odepřou, mohou pak v peněžní formě přispět Postní almužně.

Pro celé území ČR bylo letos pro zájemce vytištěno a rozesláno do všech římskokatolických diecézí k vyzvednutí celkem 65.000 papírových pokladniček. Ke konci postní doby věřící odevzdají svoji almužnu do kostela nebo místní Charitě. Dárce do této papírové pokladničky vloží obnos přibližně ve výši ceny požitku, který si odřekl. Tyto dary Charita ČR použije na pomoc lidem v nouzi a na podporu charitního díla.

Celý příspěvek

Svatý Augustin a augustiniáni v českých zemích – XIV. Augustiniánský týden – 750 let ve službě evangelia

Významné výročí příchodu Řádu poustevníků svatého Augustina do Čech si augustiniáni a jejich příznivci připomenou 24. března 2012 v klášteře Zvěstování Panny Marie a sv. Dobrotivé v Zaječově. Poutní mše svatá začíná ve 14.00 hodin. Otevřena bude výstava fotografií ze života kláštera a zazní přednáška PhDr. Williama Faixe, OSA o historii.

 

V dubnu výročí příchodu této řehole do českých zemí připomene XIV. augustiniánský týden, který proběhne v pražském klášteře sv. Tomáše na Malé Straně. Kromě historických témat se bude hovořit o Augustinově pojetí svobodné vůle a křesťanské konverzi. Jednou z posledních akcí bude listopadová oslava narození sv. Augustina.

 

Celý příspěvek