34. Odpustky

 

 

Odpustkům se většinou špatně rozumí. Odpustky nejsou odpuštěním hříchů, je to vždy jen prominutí tzv. "časných trestů" za hříchy, jejichž vina již byla odpuštěna. Odpustky, respektive jejich nesprávné udělování, způsobily v církvi mnoho zla. Pozitivní a trvalé na odpustcích je, že si při nich člověk uvědomuje, že hřích vleče za sebou následky, které musí být postupně odčiňovány, i když hřích je dávno odpuštěn. Kromě toho se jimi upevňuje vědomí, že církev chce pomoct jednotlivcům překonávat následky hříchu.

 

* Co jsou odpustky?

13. S vyvrženými a viníky …

 

 

Ježíš stoloval s vyvrženými a hříšníky. Mnozí se dnes zeptají: Co je na tom divného? Bylo to tak neobvyklé? Bylo. Zákon totiž zakazoval:

 

S bezbožníky není dovolené jíst za jedním stolem. Zákon určoval, kdo stojí blízko Bohu a kdo nikoli. Představitelé a vykladači tohoto Zákona podle toho určovali, s kým je možné se stýkat. Brali na sebe soudcovský úřad, o němž Ježíš soudí, že není vložen do rukou lidí.

 

Ježíš s těmito vyvrženými jí a pije. Představitelé Zákona se pohoršují. To přece znamená, že se s těmito bezbožníky ztotožňuje, že se s nimi druží. A ještě více: že i na tato zpustlá individua Bůh jednou shlédne a přijme je.

 

Ježíš se tak stává osvoboditelem chudých, utlačených a slabých (i mravně): i pro ně je tu Bůh.

 

To všechno zneklidňovalo Ježíšovy učedníky a vnucovalo jim otázku: Kdo je tento Ježíš? Jakým právem tak mluví? Jak to, že kritizuje Zákon? Ve jménu Božím, nebo proti Bohu?

24. Kdo patří k církvi?

 

 

Bylo by omylem domnívat se, že do církve patří jen kněží a biskupové s papežem. Společenství církve tvoří všichni pokřtění věřící; v širším smyslu se však ke Kristově církvi počítají všichni, kteří se snaží být dobrými a spravedlivými lidmi, kteří se řídí svým svědomím, i kdyby se snad sami pokládali za nevěřící. Jde o tzv. "anonymní křesťany".

 

* Kdo patří k církvi?

3. Zasahuje Bůh do dějin?

 
 
Ten, kdo hledá pravdu a na této své cestě se setká s Bohem, dříve nebo později si položí otázku: Je možné, aby Bůh ponechal člověka v nevědomosti? Aby s člověkem nějakým způsobem nevstoupil do kontaktu?
 
Křesťané jsou přesvědčeni, že Bůh skutečně vstoupil do lidských dějin. Tuto skutečnost nazýváme Boží zjevení. Svědectvím o Božím zjevení je Písmo svaté neboli Bible.
 
Písmo je sbírka větších i menších knih, napsaných od různými autory pod vlivem tzv. "Boží inspirace". Dělí se na Starý zákon a Nový zákon. Starý zákon obsahuje Boží zjevení před Ježíšem Kristem. Má 46 knih (21 dějepisných, 7 naučných, 17 + 1 prorockých). Nový zákon obsahuje Boží zjevení skrze Ježíše Krista a jeho žáky. Má 27 knih (4 evangelia, Skutky apoštolů, 21 listů apoštolů a Zjevení sv. Jana).
 
Jádrem Nového zákona jsou evangelia, zprávy o životě, učení a působení Ježíše z Nazareta.
 
Kdo poprvé začne bez jakékoliv přípravy číst Bibli, narazí na četné potíže. Zjistí například, že biblický pohled na svět neodpovídá dnešnímu vědeckému poznání; setká se s těžko srozumitelnými výrazy a pod.
 
Je to dáno tím, že Boží inspirace má zvláštní charakter. Bůh nechtěl sdělovat lidstvu vědecké poznatky (rozvíjení vědy je úkolem člověka), ale pouze skutečnosti, které mají výrazně náboženský či morální charakter.
Přitom bylo ponecháno inspirovanému autorovi, jak tuto látku zpracuje, jakého použije literárního druhu (každý literární druh, např. povídka, báseň, historické dílo, sděluje pravdu svým vlastním, charakteristickým způsobem) a nakolik využije svých vlastních poznatků, které tehdy ještě nemohly být vědecké, ale spíše lidové a mytologické. A tak je Bible plně dílem Božím i dílem lidským.
 
Pro toho, kdo toto pochopí, stane se Písmo Božím slovem, ze kterého čerpá hlubokou moudrost pro svůj vlastní život. Je však nutné upozornit, že pochopit správně smysl Písma je možné jen v rámci křesťanského společenství – Kristovy církve. (Viz. kap. 23-27) "Buďte si… především vědomi toho, že žádné proroctví v Písmu není ponecháno soukromému výkladu." (2Petr 1,20)
 
Knihy Písma nebo alespoň Nový zákon by neměly chybět v knihovně žádného kulturního člověka.
 
1. Co je to Bible neboli Písmo svaté?
2. Jak se Písmo dělí?
3. Co je nejdůležitější z Nového zákona?
4. Co víš o literárních druzích v Písmě?
5. Je možný soukromý výklad Bible?

35. Pomazání nemocných

 
 
"Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba (spojená) s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno." (Jk 5,14-15)
 
Ve svátosti nemocných zakouší křesťan, že ani v nemoci a v utrpení nezůstává opuštěn, že i za této situace je zahrnut Ježíšovou láskou.
 
Kristus posiluje důvěru nemocného v Boha, dává mu klid a jistotu. Odpouští mu hříchy, je-li to nutné, a osvobozuje ho i od jejich následků.
 
Svátost nemocných dává sílu spolu s Kristem utrpení trpělivě nést a obětovat je za spásu druhých. Je-li to k duchovnímu prospěchu nemocného, napomáhá k jeho uzdravení.
 
Svátost nemocných uděluje biskup nebo kněz. Přijmout ji má každý křesťan, který "nebezpečně chřadne nemocí nebo stářím" (Obřad pomazání nemocných). Pro posouzení, zda jde o vážné onemocnění, stačí rozumně odůvodněné mínění bez zbytečné úzkostlivosti. Při déle trvající nemoci, kdy se stav zhorší, může se svátost udělit znovu, může být udělena i před nebezpečnou operací. Starší lidé, kteří slábnou věkem, ji mohou přijmout, i když netrpí zjevnou nemocí. Po patřičné přípravě je možné udělovat tuto svátost hromadně v kostele ve společenství věřících.
 
Kněz uděluje svátost nemocných tak, že maže nemocného olejem na čele a na rukou a při tom říká příslušné modlitby. Nemocný odpovídá: Amen.
 
Udělení svátosti nemocných předchází obvykle svátost smíření a apoštolské požehnání, uzavírá ji přijetí eucharistie.
 
Je-li to možné, připravíme v pokoji nemocného bíle prostřený stůl, na něm kříž, dvě hořící svíce a sklenici vody. Na misku dáme kousek vaty.
 
1. Co působí svátost nemocných?
2. Kdo má přijmout svátost nemocných?
3. Jak se svátost nemocných uděluje?

14. Od protestu k požadavkům

 
 
Dosud jsme viděli, jak Ježíš u vůdců lidu vyvolává pohoršení a vzbuzuje rozporný dojem svým protestem. Nyní se musíme zabývat také jeho požadavky. Řekněme to hned: jsou to požadavky neslýchané, radikální. I ty vyvolávají pohoršení nebo obdiv, odmítnutí nebo následování. Shrňme krátce nejdůležitější z nich:
 
"Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům:°Nezabiješ°. Kdo by zabil, propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu." (Mt 5,21-22)
 
Nebo: "Slyšeli jste, že bylo řečeno:°Nezcizoložíš°. Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.(Mt 5,27-28) Nebo: "Slyšeli jste…°Miluj svého bližního° a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují." (Mt 5,43-44)Atd.
 
Ježíš neustále zdůrazňuje protiklad mezi tím, co bylo Zákonem pro "předky", a mezi tím, co nyní požaduje on. Stále znovu se posluchači setkávají se slovy "ale já vám říkám".
 
Ježíšův požadavek prohlubuje obsah Zákona. Je patrné stále postupující zniternění: člověka neodcizuje Bohu pouze skutek, ale už myšlenka a motiv. Konkrétně: člověk se neproviňuje pouze vraždou, ale už hněvem a nadávkou. Jiné zákony ze své vůle mění: už nesmíte nenávidět své nepřátele, nýbrž máte je milovat a modlit se za ně.
 
Ježíš se nejen staví do protikladu k náboženským názorům své doby, nýbrž klade nové požadavky. Židovské zákony sahaly až k Mojžíšovi. Mojžíš přijal přikázání od Boha. Ježíš nyní sám sebe činí autoritou a stávající autoritu uvádí v pochybnost. Tím se v očích tehdejších lidí staví do pozice Mojžíše, ba více, staví se na místo Boha.
 
Tento Ježíšův nárok se ještě zvyšuje tím, že požaduje rozhodnutí vzhledem ke své vlastní osobě. Bohatému mládenci, který nechce opustit svůj majetek, říká: "Prodej všechno… pak přijď a následuj mě!" Anebo: "Kdo není se mnou, je proti mně." Ježíš od svých posluchačů žádá nejen, aby poslouchali Boha více než lidi, nýbrž zároveň požaduje: "Slyšte mne a následujte mne." Jeho osoba je směrodatná. Ježíš nárokuje sám pro sebe autoritu a postavení, které patří jedině Bohu.
 
Při tom všem Ježíš ví, že je zajedno s vůlí Boží. To, co požaduje a činí, je v naprosté shodě s tím, co chce i Bůh. Znovu nutně vzniká otázka: "Kdo je tento muž?" A odpověď? "Kdo přijímá Ježíše, přijímá v Ježíšovi Boha." Tato odpověď je stále zjevnější. (Viz kap. 10)
 
Co víš o Ježíšově učení?

Způsoby četby písma svatého

 

 

1. Lectio divina

 

Lectio divina dělíme na:

lectio – četba s porozuměním textu

meditacio – prohloubení Božího slova

oratio – modlitba, která je odpovědí na Boží slovo

contemplatio – prožití setkání s Bohem v modlitbě

actio – činy vyplývající z četby Písma svatého, jejichž konání připomíná závěrečná věta

 

2. Pobožnost Božího slova

 

Intronizace Písma svatého

Komentář – před každým čtením krátký úvod

Čtení z Bible (4 čtení – Zákon, Proroci, Evangelium, Listy)

Zpěv po každém čtení (není nutný Žalm)

Kázání

Závěrečné požehnání

 

3. Biblická hodina

 

Modlitba k Duchu sv.

Četba textu

Vysvětlování (s ohledem na kontext a formu)

Přizpůsobení životu (založeno na textu)

Dotazy a odpovědi

Krátký souhrn

Závěrečná modlitba

 

4. Biblické kruhy

 

Exegetické vysvětlování textu (dotazy a odpovědi)

Přizpůsobení životu (dotazy a odpovědi směřované k sobě samému)

 

5. Evangelijní revize života

 

Vidět – uvidět problém

Posoudit – na základě Písma sv. vidíme Boží hodnocení

Dělat – co v konkrétní životní situaci mám dělat

 

6. Sdílení evangelia

 

Modlitba k Duchu sv.

Četba textu

Tiché rozjímání (směřované k sobě samému)

Sdílení s ostatními (vyjádření pocitů z četby před ostatními)

Modlitba

 

7. Metoda Västers

 

Modlitba k Duchu sv.

Text s označením (na textu jsou 3 poznámky: ! – samozřejmé, ? – nejasné, ↓ – pro mě)

Rozbor textu (kdo, kde a co označil)

Spontánní modlitba

 

8. Metoda Karola Mastersa

 

Četba života (epizoda ze života nebo problém s dotazy)

Četba Písma sv. (hledání odpovědi pod vedením animátora a modlitba)

Sdílení vlastní odpovědi (mé názory a můj způsob chápání)

 

9. Metoda krátkých formulací víry

 

Modlitba, návrh tématu a textu

Práce ve skupinách (začátek v tichu a následné vyjádření každého účastníka)

Společné setkání skupin (zhodnocení hierarchie pojmů)

Práce v původních skupinách a domluvení členů na obsahu pojmu „moje víra“

Společná četba a formulování víry

 

25. Církev svatá a církev hříšníků

 

 

Proti církvi se často namítá, že věřící nejsou lepší než ostatní. Také církevní dějiny ukazují hodně temných stránek: inkvizice, špatní a vládychtiví papežové, bohatství církve atd.

 

Na tuto námitku odpověděl vlastně už Kristus, když církev přirovnal k síti, do které se chytly ryby dobré i špatné, nebo k poli, na kterém vedle obilí roste i plevel. (Mt 13,24-30, 36-43, 47-50)

 

V tomto světle se církev jeví jako Boží lid, putující dějinami, který zápasí a klesá, ale opět povstává a jde dál. Církev je tedy církví hříšníků, neboť ji tvoří hříšní lidé, přesto však je svatá, neboť je vedena Božím Duchem, který nedopustí, aby se zpronevěřila svému hlavnímu poslání: hlásání Krista a posvěcování Božího lidu.

 

1. Je církev jen svatá?
2. Znáš Ježíšova podobenství o hříšnících v církvi?

4. Jaký je Bůh?

V náboženských příručkách se uvádí výčet Božích vlastností, například: Bůh je věčný, všudypřítomný, vševědoucí, všemohoucí, nejvýš svatý, nejvýš spravedlivý.

 

Žádná z těchto vlastností však nemůže plně postihnout Boží skutečnost. Je to jen lidský pokus Boha si poněkud přiblížit. Bůh totiž daleko přesahuje lidskou chápavost.

 

Snad nejlépe by bylo možné vyjádřit Boha těmito termíny: Bůh je čisté bytí, Bůh je láska.

 

Takto oslavuje Boha starozákonní žalm:
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země!
Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno, rozhlašujte den po dni jeho spásu!
Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech.
Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály…(Ž96,1-4)

 

V Písmě se Bůh nazývá Jahve – "jsem, který jsem". V překladech se užívá místo tohoto jména oslovení Pán (z velké úcty Izraelitů k Božímu jménu). V českých překladech bývá archaické české slovo Hospodin (=Pán).

 

1. Jaké má Bůh vlastnosti?
2. Jakými termíny je možné Boha nejlépe vyjádřit?
3: Jak se v Písmě nazývá sám Bůh?