Staročeský jarmark 2015

554Staročeský jarmark 2015 a jeho zákulisí

Nedávno jsem při úvodním slovu Staročeského jarmarku našim návštěvníkům řekla, že nebudu nic říkat, jelikož to všechno bylo již přede mnou hezky vysloveno z úst P. Edwarda.. Slíbila jsem, že jim něco o letošní akci napíši, a tak jsem tady i s příspěvkem.

Když mě letos v únoru P. Walczyk oslovil s tím, že by si přál, abych si opět vzala v režii naši tradiční akci společně s Luckou Zemanovou, věděla jsem od samého počátku, že to bude akce zvlášť povedená a něčím výjimečná. Jako v předchozích letech jsem si vzala na starosti kompletní program a jednání s Prahou 14 Kulturní, ohledně marketingu a propagace. Lucka sháněla tradiční trhovce, předvádění řemesel a zajistila živá zvířátka. Teritorium bylo jasně rozdělené. Lucka před farou, Daniela za farou. Hlavním účelem ale bylo, aby se lidé dokázali alespoň na jedno odpoledne v roce zastavit a povznést se nad rutinou každodenních povinností. Na nejkrásnějším místě Městské části Prahy 14 nahlédnout do minulosti a připomenout si naší krásnou historii, historii starých lidových řemesel a shlédnout program, který jsme pečlivě a s láskou připravovali tak, aby si na své přišly zejména děti, rodiče, ale i prarodiče a aby byli všichni návštěvníci spokojeni, minimálně tak, jako v předchozích letech a v těch příštích, aby se na nás přišli rádi podívat znovu.

Spoluorganizátorem akce byla Praha 14 kulturní, jejíž zástupci zajišťovali propagaci, ozvučení, zapůjčení stánků, pivních setů a zábor od Policie, MČ Praha 14, jenž se podílela na částečné dotaci a sponzorem programu byl pan Petr Makovička, který zajistil občerstvení, jenž výtěžek z jeho prodeje byl použit na podporu farnosti. Letos se nám povedl i skvělý kousek, týkající se požádání pana Richarda Samka, který naši pozvánku ochotně přijal, jako moderátor. Byla jsem šťastná za tento výtečný tah, protože tentokrát byl projev moderátora na této akci neuvěřitelně nejen profesionální, ale spontánní a přitom nesmírně oslovující, zábavný, vtipný. Prostě Richard opravdu neměl chybu a celému programu dodal opravdovou „šťávu“. Přesně tak jsem si to představovala.

Ale teď už něco k programu samotnému. V podstatě od začátku, až do večerních hodin se pěkně „zapotila“ taneční škola InSpiral Dance Company, pod vedením její zakladatelky Terezy Bernardové. Terezu znám i jako člověka a lektorku a myslím, že lepší volbu, než ji na jarmarku přivítat, jsem nemohla udělat. Terka totiž více, než polovinu svého života strávila jako tanečnice a je známou lektorkou irských tanců v České republice, ale i v zahraničí. Svá studia tance strávila v Irsku a Velké Británii, kde měla možnost čerpat své znalosti a dovednosti od osobností irské taneční a hudební scény. Mimo jiné je také certifikovanou učitelkou irských tanců a držitelkou titulu Master of Arts v oboru. Dobrou zprávou pro obyvatelé Kyjí a okolí je ta, že Terka vede velmi oblíbený pravidelný kurz irských tanců pro děti od 7-15 let v KD Kyje a ještě lepší zprávou je, že od září letošního roku bude otevírat v KD Kyje i kurz setových irských tanců pro dospělé, který se bude konat od září každou středu od 18 hodin. Takže milí čtenáři, neváhejte se hlásit, set dancing totiž zvládnou i méně zdatní tanečníci. Hlavně je to tanec spíše společenský, rytmický a zábavný. Je to styl, který byste si mohli zatančit na leckteré irské zábavě, nebo u živé hudby. Má ducha i šmrnc.

Součástí programu tedy byly i energické irské tance, které předvedly jak Kyjské děti, ale i dospěláci ze step dancingových kurzů, které se konají i v centru Prahy. V neposlední řadě několikrát v programu vystoupila skupina a také Terka se svou sestrou Markétou divákům předvedly další irský taneční styl seán nós dancing, kde ke svému kumštu děvčata připojila i košťata. Ano, košťata! A tady na mne zapůsobil úsměvný komentář moderátora: „i práce s koštětem může být zábavná“ Asi si občas doma zatančím s koštětem, je to prima motivace!

Dalším hřebem programu bylo divadélko pro děti. Mladí herci, manželé Magdaléna a Vojta Duřtovi výborně zahráli loutkovou pohádku Rokec a Žužu. Lavičky doslova praskaly pod množstvím nejmenších diváků. Líbí se mi, jak umělci dokáží dětičky zapojit do děje a vykouzlit v dětských tvářích i očích pocity radosti, nadšení i překvapení.

Samozřejmě nesměla chybět ani skupina středověkého šermu Rotyka, kterou již všichni asi dobře znají. Pokaždé ale předvádí vystoupení z jiného období. Letos se zaměřili na pozdní gotiku. Bonusem pro diváky bylo to, že si po akci mohli zkusit vystřelit ze středověkého luku, nebo kuše. Pokusil se o to i náš moderátor a musím uznat, že se mu dařilo dobře, skoro, jako na podiu J

Dále jsem vymýšlela, jak zabavit mezi jednotlivými body programu malé děti. Sice jsme letos měli dost míst, kde byly k dispozici dětem i dospělým různé výtvarné dílničky, ale říkala jsem si, že to chce přeci jenom ještě něco… ještě takové malé „něcíčko“! Kontaktovala jsem tedy kamarádku Veroniku Strupkovou, učitelku v jahodnické MŠ, která se naprosto profesionálně ujala středověké soutěže a chlapci si tak mohli vyzkoušet, jaké to bylo, když princové, nebo rytíři bojovali o princeznu. Nebojovali ale s drakem, ale s naším moderátorem, který se funkce spontánně a musím podotknout, že dobrovolně ujal a malí rytíři si vedli si vskutku odvážně. Odměnou sice nebyla princezna, jelikož ta byla vyrobená z kartonu, ale sladkosti, v podobě bonbonů, které pro ně ochotně přivezl samotný P. Edward. A to zní také vznešeně, nemám pravdu?

Obrovské množství návštěvníků využilo i otevřeného kostela Sv. Bartoloměje, historickou chloubou Kyjí, ať už věřící, nebo nevěřící, byli natěšeni na prohlídku s výkladem historie a výstupem do věže. Přednášky se ujala Renata Poláková, která umí výklad s naprostou profesionalitou a zaujetím podat, za což od srdce moc děkujeme.

Hodně zajímavým bodem programu bylo tancování pro veřejnost, pod vedením Terky Bernardové. Návštěvníci měli možnost naučit se pár jednoduchých základních kroků a zatančit si pár skvělých tanečků. V ten moment bylo po pořádném slejváku. Nicméně už jen trošku pršelo, což absolutně nevadilo, ba naopak! Bylo to velice autentické, už z toho důvodu, že v Irsku často prší. Začínala jsem mít podezření, že to to nějak P. Edward tam nahoře, jakožto prostředník zařídil.J Tedy pane faráři, jak Vy to děláte? Ale že to byl dokonalý kousek!

Tímto ale program zdaleka nekončil, naopak, pokračoval dál i přes ten občasný irský deštík. Naprostou novinkou letošního jarmarku bylo totiž pokračování akce do večerních hodin, kdy od 18 hodiny přijala pozvání plzeňská kapela Poitín, která se soustředí na irskou tradiční lidovou hudbu. Musím se přiznat – když jsem dostala kompetence k vymyšlení programu a naprostou důvěru od P. Edwarda, věděla jsem, že nesáhnu vedle, když pozvu právě Poitíny. Mám od nich nějaká cédéčka, také jsem je zažila naživo. Navíc Terka Bernardová s taneční skupinou a školou InSpiral Dance Company s nimi již vystupovala na nějakých vždy velmi povedených akcích, a tak měli koncert s tancováním perfektně sladěný a velice efektivní. Několikrát totiž během koncertu Tereza vystoupila se svou skupinou. Pokaždé měly holky jiný kostým, jeden krásnější, než druhý. Vůbec jsem nestíhala registrovat, jak se tak rychle stačily převlékat.

Zkrátka a dobře, přestože se každý rok dopředu děsíme, jaké bude počasí, i to nám vyšlo. Téměř do konce akce bylo krásně, autentický zmiňovaný déšť se spustil až k večeru, což ale z výše uvedených důvodů vůbec nevadilo a navíc, nikdo není přeci z cukru.

Doma jsem padla a pocitem, že to dokonalé opravdu bylo. Jenže… co když je to jen můj pocit? Na tuto otázku odpověď, jsem naštěstí nemusela dlouho čekat. Hned v pondělí odpověděla úplně neznámá paní, kterou jsem potkala odpoledne v Albertu. Chytila mne tam někde u zeleniny, asi mne poznala a řekla mi „Tedy paní Mayová, ta letošní akce v Kyjích byla nejpovedenější ze všech, co tam kdy byly. Ty stánky, ten program… ale víte co paní Mayová, co bylo na té celé akci nejkrásnější? Ten koncert! Ta hudba, ten tanec má šmrnc, to roztancuje i chromého! To byla naprostá paráda! Moc za to za sebe i za všechny ostatní děkuju.“ Byla jsem dojatá. Zároveň jsem měla zodpovězeny všechny otázky, které se mi honily v průběhu příprav hlavou. Staročeský jarmark v kombinaci s irskou kulturou. Trošičku jsem se bála reakcí. Nakonec jsem přesvědčená, že to všechno byla ta nejsprávnější volba. K učinkování na programu jsem si vybrala ty nejlepší a nejbáječnější lidičky, které znám a věřím jim. A také podle toho to dopadlo.

Těch pochval ohledně programu i akce celkově nám pak postupně přicházelo více a více a já děkuji Pánu Bohu za to, že jsem se narodila, vyrostla a působím právě v této městské části a farnosti.

Na závěr musím ale říci důležitou věc. Samozřejmě, že by to nebylo ono bez spoluorganizátorů, Praha 14 kulturní, MČ Prahy 14, bez charismatického a obětavého sponzora Petra Makovičky, bez všech pomocníků, co pomáhali s nošením lavic, s elektrikou a s úklidem na faře po akci. A samozřejmě bez důvěry, předaných kompetencí a obrovské podpory celé tradice naším P. Edwardem Walczykem.

Všem moc děkujeme a doufáme, že se Staročeský jarmark 2016 vyvede minimálně tak, jako letos. A jak říkají umělci, aplaus je nám vždycky největší odměnou!

Daniela Mayová

554Kliknutím na obrázek přejdete na fotoalbum.

Komentáře nejsou povoleny.