Jan Pavel II. – Hledal jsem vás

V biografech bude promítán nový polský dokumentární film Hledal jsem Vás. Film je o Janu Pavlu II.

„Pražská premiéra“ nového polského dokumentárního filmu Jan Pavel II.Hledal jsem vás se uskutečnila ve čtvrtek 12. ledna. Na projekci film osobně představili režisér filmu Jarosław Szmidt a také autor hudby Michal Lorenc. Česká premiéra tohoto dokumentu Jan Pavel II. – Hledal jsem vás se uskutečnila koncem listopadu 2011 na festivalu Movieng Music v Kroměříži. V prosinci pak v exkluzivních dvaceti představeních mohli tento pozoruhodný film zhlédnout v jiných městech České republiky. Zájem diváků zatím předčil očekávání a vysoká návštěvnost potvrdila kvalitu filmu, který vznikal čtyři roky a byl natáčen ve třinácti zemích na čtyřech kontinentech. Vedle unikátních archivních záběrů je film vystavěn na rozhovorech s padesáti osobnostmi vybranými z nejrůznějších prostředí. O papeži JP II. vyprávějí například tenorista Placido Domingo, Francesco Cossiga, Dalajlama, někdejší vatikánský mluvčí Joaquín Navarro Valls nebo bývalý polský prezident Lech Wałęsa. Vypravěčem v dokumentu je polský televizní moderátor Krzysztof Ziemiec. Film Jan Pavel II. – Hledal jsem vás měl v polských kinech premiéru 11. března 2011. Autoři filmu připravují také jeho osmidílnou televizní verzi.  „Nejde o biografii, ani další kroniku pontifikátu Jana Pavla II. ve stylu televizních reportáží, spíše jsme se pokusili filmařsky a zároveň svižně a moderně zaměřit na univerzální charakter papežovy zprávy,“ řekl režisér dokumentu Jarosław Szmidt.

O autorech
Režisér
Jarosław Szmidt (1978, Varšava) je polský kameraman, příležitostný herec, ale i režisér vlastních dokumentárních filmů, jinak také syn populární polské herečky Grażyny Barszczewské, je absolventem filmové školy v Lodži. Během své krátké kariéry pracoval např. jako asistent režie na hollywoodském snímku Jakub lhář s Robinem Williamsem natáčeném v exteriérech skutečných koncentračních táborů na území Polska. Celovečerní dokument o papeži Janu Pavlu II. byl v Polsku do kin uveden ve dnech svatořečení JP II. Jarosław Szmidt je spoluautorem scénáře k filmu. O filmu  tvrdí, že nejde o biografii ani o kroniku pontifikátu ve stylu televizní publicistiky, ale je zprávou o universální lidské povaze křesťana Karola Wojtyly. Na filmu pracoval čtyři roky a navštívil s kamerou dvanáct zemí. Film nabízí unikátní archivní materiály z prvních dnů působení JP II. ve Vatikánu a z jeho cest, které z mnoha ohledů připravily budoucí úspěchy JP II., který se významně zasloužil o pád železné opony. Vznik filmu je jistě zajímavým sociologickým fenoménem mimo jiné i z hlediska mládí a společenského statutu jeho autora. Hudební skladatel Michal Lorenc patří k nejvytíženějším polským filmovým skladatelům. Narodil se v roce 1955 do rodiny známého varšavského advokáta, jenž jej zapsal do hudebních lekcí, kde se naučil hrát na piáno a kytaru. Dostal se však do konfliktu s otcem, jenž mu narýsoval právnickou dráhu, ve třinácti byl však pevně rozhodnut, »chci hrát«. K tomu, že by rád skládal hudbu pro film ho přivedl dokument Mondo Cane (1962), ke kterému hudbu složil italský skladatel Riz Ortolani. Po konfliktu s otcem opustil rodný dům a vydal se do Sopot k hippií komuně a odtud do Bieszczady, zde potkal osobité tvůrce studentské kultury 70. let: Wojciecha Bellona a Jacka Kleiffa. První jej zapřahá do své hudební skupiny nesoucí název Wolna Grupa Bukowina a druhý jmenovaný jej přesvědčí, aby skládal hudbu do kultovního studentského kabaretu Salon Niezaleznych (Keiff, Tarkowski, Waiss). Lorenc skládá písničky do pořadu Macieja Zebatego: Zgryz (1975-1978) uváděný v Trójce, toho času komunistickou cenzurou nejnenáviděnější program polského rádia. V roce 1977 vydal knihu Opowieść czerwcowa, která byla uznána jako debut roku. Koncem sedmdesátých let skládal, zpíval a hrál písničky ve studentských kapelách, hrál jako klávesista v populárním TV seriálu Doktor Bognar (1978), v režii Andrzeja Titkowa. Složil hudbu do televizního seriálu Przyjaciele, režírovaný Andrzejem Kostenkem. Práce trvala dva roky a byl to první velký úspěch mladého skladatele. Seriál byl udělán pro Romana Polanského a byl prodán do 60 zemí; hudba byla vydána vydaná ve Francii (RCA Victory). Sotva započatá kariéra skladatele byla přerušena vojenskou službou. Po komunistickém vojenském převratu uskutečněném 13. prosince 1981, kulturní život v Polsku téměř umírá. Lorencovi se podařilo získat stipendium do Paříže, odkud se do vlasti vrátil v roce 1984. Po návratu se živil jako dělník v Szwecji a pomalu začal opět pronikat mezi skladatele filmové hudby. Roku 1986 přišel debut v kinech. Film Luk erosa v režii Jerzego Domaradzkiego vyprávěl o lásce v tehdejší Polské lidové republice. Dalším úspěchem stal film režiséra Macieja Dejczera: 300 mil do nieba (1989), jenž vypráví skutečný příběh dvou chlapců, kteří utečou z komunistického Polska do Švédska. Cenzura již neměla čas film zavřít do archivu, protože v tomto roce padla Berlínská zeď. Film byl mezinárodně velmi úspěšný. Lorenc byl nominován na Felixe – což je Evropská filmová cena. Americký týdeník Variety Lorence přirovnal k americkému skladateli Aaronu Coplandovi. Lorenc v roce 1995 složil hudbu pro film režiséra Boba Rafelsona Krev a víno, v hlavní roli s Jackem Nicholsonem. Jeho hudba byla vybrána filmovou společností 20th Century Fox pro Oskarovou nominaci za nejlepší hudbu. Lorenc komponoval hudbu pro několik filmů ročně. V roce 1999 získal za hudbu k filmu Nic (v režii Doroty Kedzierzawskiej), Grand Prix na Mezinárodním Festivalu Filmové Hudby v Bonnu. To je po amerických Oskarech, největší festival filmové hudby na světě.

Komentáře nejsou povoleny.