Reportáž z farní brigády

Milí farníci,
ráda bych se s vámi podělila o zážitky z brigády na farní zahradě v sobotu 2. dubna.
Přiznám barvu, že nebyla z mojí strany tak úplně dobrovolná. Můj syn Tomášek rozhodl. Jde se na brigádu a tak se šlo. Katastrofický scénář, co se týče zdraví, když na ní půjdu se samozřejmě vyplnil, ba co více, ještě předčil moje očekávání. Nebudu vás nudit vypočítáváním toho, co všechno mně ještě teď bolí. Jednodušší by to bylo s tím, co mě nebolí.
Radši se s vámi podělím o příjemnou atmosféru, kterou si užily jak děti, tak dospělí. Ruku v ruce jsme přiložili ruku k dílu a těšili se na to, jak to bude krásně vypadat, až nám obroste zahrada travou, což byl hlavní úkol. Uklidit, srovnat a osít trávou, abychom pokročili v úpravě farní zahrady, kterou využíváme k rekreaci naší i našich dětí. Krásně svítilo sluníčko a práce nám šla od ruky. A jak tak hrabeme, někdo našel kus holiny, někdo tričko a ozvala se hláška: “Za chvíli najdeme celého farníka!” A za chvíli Renata Poláková vyhrabala kost… Nebavili se jen dospělí, ale i děti, které práci prokládaly jízdou na bagru, přikládáním do ohýnku a honěnou po zahradě. Ani míč nezahálel! V horní části zahrady se objevilo ohniště, které jsme bohužel nemohli hned ozkoušet. Buřtíky z trouby mají taky něco do sebe. Oběd z Alcronu by nebyl lepší. Pro mne a pro Tomáška to byl moc příjemně strávený sobotní den, ve společnosti lidí, které máme rádi. Přišli jsme domu špinaví, učouzení od ohýnku, ale spokojení. Těšíme se na příště. Gita Dupačová

Komentáře nejsou povoleny.