Jak se dětem nocovalo na faře

Lia za námi jednou přišla s nápadem udělat pro děti nějakou akci, aby se lépe mezi sebou poznaly. Někteří rodiče se jí totiž svěřili s tím, že děti se do kostela netěší, zda by s tím nešlo na náboženství něco udělat. Úvaha byla, že když by se lépe znali mezi sebou a měli ve farnosti kamarády, tak by se do kostela víc těšili. Daly jsme tedy hlavy dohromady a vymyslely program. Omezily jsme věk na 7—13 let a vyhradily tomu večer soboty 29. a ráno neděle 30. listopadu. A poprosily jsme otce Edwarda, zda by nám pomohl s nějakými částmi programu.

Podle pozvánky jsme začaly kolem 19-té příjmem opravdu již navečeřených dětí, které si odložily batohy, spacáky a botičky na chodbě. Když se sešly všechny děti, program mohl začít. Jak jsme tušily, děti si posedaly vedle sebe tak, jak se znaly. To se ihned změnilo při první sérii her, jež byly zaměřeny na vzájemné lepší poznávání, především pak na to, abychom věděli, jak se druzí vlastně jmenují. Prvně hra Novináři, kdy každý musel o druhých nasbírat co nejvíc informací, např. zájmy, domácí zvířata, oblíbená barva… Pak následovala hra s dekou, kdy děti byly rozděleny na dvě družstva, odděleny dekou, kterou držely katechetky, a když ji spustily, bylo třeba co nejdříve vykřiknout jméno protihráče, jehož skupina ho pro to kolo vybrala. Kdo uhodl, přetáhl protihráče ke své skupině. Poslední hra se jmenovala Noemova archa. Každé dítě si vylosovalo na papírku napsané zvíře a jeho úkolem bylo vydávat zvuky tohoto zvířete a tak najít svůj protějšek. V této dvojici pak už mohl přeběhnout do druhé části velkého sálu, která představovala archu. Nicméně jednou se stalo, že jsme ještě nerozdaly všechny papírky, a děti nám už ve dvojicích seděly v arše!

Pro druhou fázi tohoto večera jsme si řekly, že by bylo dobré dát dětem šanci poznávat se při činnosti. Napadlo nás improvizované divadlo na známější pohádku s nutností zakomponovat i nezvyklé věci – např. k Perníkové chaloupce „traktorista“, „lampička“ atd. Prvně jsme ale ještě potřebovaly rozdělit děti do tří skupin. Aby to bylo věkově spravedlivé, nechaly jsme je, aby se seřadily podle data narození podél špagátku. A všichni jsme se divili, jak to dopadlo – někdo totiž vypadá starší, ale je mladší a naopak… V následující půlhodince měly děti prostor si hru připravit a katechetky příležitost si odpočinout !-). Poté se sehrály tři hry, z nichž jedna se ale musela hrát dvakrát, jelikož si herci špatně zapamatovaly vymyšlený scénář. I to se stává.

Na řadu přišla poslední hra, Oslíčku, otřes se! Děti, opět ve třech skupinách, měly za úkol dopravit mezi koleny určitý počet padesátníků do misek tři metry od nich vzdálených, přičemž umístěné padesátníky se za každého člověka v družstvu sčítaly. Každému se vedlo jinak, někdo toho dost poztrácel už při hopsání, jiný se netrefil nad miskou. Jindy se ale někomu podařilo vhodit skoro plný počet!

Večer se přehoupl do své druhé části, kterou jsme zahájily nahnáním dětí do koupelny, aby si vyčistily zuby a převlékly do pyžam. Mezitím jsme jim pomáhaly srovnat karimatky (chytrý otec Edward nám ještě zapůjčil ty z houpaček na farní zahradě) a spacáky. Někteří se už drali přímo do spacáků, načež jsme je z nich musely trochu vyhecovat – čekala nás totiž večerní modlitba, kterou připravila Blanka a otec Edward nás při písničce doprovodil hrou na kytaru. Pomodlili jsme se m.j. i za ty, kteří v noci pracují, zatímco my můžeme jít spát – zdravotní sestry, hasiči, lidé na pohotovosti…

A pak už nás čekal film na dobrou noc – Shrek 2. Byli jsme tam v tak velkém počtu trochu jako sardinky, ale stálo to za to! No, ale že by někdo usnul? Ani omylem, po filmu tu byl totiž takový rej, že jsme ho musely vehementně krotit!

Ráno jsme se po probuzení sbalily, nasnídaly a po ranní modlitbě se připravili na ranní mši svatou, která byla částečně v režii dětí (přímluvy a obětní průvod, a i otec Edward kázal přednostně pro ně). Některým lidem v kostele se toto zapojení dětí do mše svaté moc líbilo. A od rodičů se k nám dostalo, zda bychom něco takového nemohly pořádat každý měsíc!

katechetky Blanka, Lia a Marta

Komentáře nejsou povoleny.