Románské a gotické nástěnné malby v kostele sv. Bartoloměje

Autorkou tohoto poměrně hutného článku je opět paní Mgr. Jaroslava Náprstková. I člověku, který do kostela chodí pravidelně se díky tomuto článku mohou otevřít zcela nové obzory.

Nejstarší nástěnná malba představujeUkřižování s početným doprovodem postav.Nalézá se v horní části východní stěny presbytáře. Expresívně pojatý Kristusje zde zobrazen stejně, jako v naučném slovníku Mater Verborum z první poloviny 13.st. Nápadně podobná je zejména fyziognomie hrudníku, kdy žebra připomínají písmeno M. Shoduje se i nachýlení hlavy,prohnutí paží i přibití Kristových nohou jedním hřebem.Postavu Ukřižovaného obklopují na levé straně Panna Marie, Marie Salome a Marie Kleofášova.Podle Zlaté legendy ze 13. století, která rozváděla příbuzenské vztahy rodiny Ježíše Krista, šlo o sestry P. Marie.Po pravé straně kříže je za sv. Janem Evangelistou postava sv. Jana Křtitele.Třetí postavou však není světec, ale pražský biskup, oděný v liturgickém šatu, který odpovídábohoslužbě na Velký pátek. Nápisová páska uvádí, že jde o nejmenovaného pražského biskupa.Velmi zajímavé jsou postavy starozákonníchproroků na okrajích malby, které jsou zpracovány v pokročilejším slohu lámaných draperií. Malíř z Kyjí zřejmě pracoval jednak podle starších předloh (postavy Marií, světců a biskupa), ale k vyjádření Ukřižovaného a proroků použil pravděpodobně soudobou předlohu.Scénu Ukřižování je tak možno srovnáním s jinými nástěnnými malbami a ilustracemi v rukopisech zařadit do poloviny 13. století.

Pod touto scénou se na východní stěně objevuje výrazná postava biskupa s praporcem. Nápis a rodový erb Benešoviců (zavinutá střela) jednoznačně odpovídají biskupovi Tobiáši z Bechyně (z Benešova).Jeho episkopát spadá do velice nepříznivého období vlády Oty Braniborského po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli. Tobiáš se výrazně politicky angažoval, byl dokonce v době bezvládí postaven do čela zemské vlády a docílil vydání zajatého Václava II.do země. Konflikt se Závišem z Falkenštejna a po jeho popravě v r. 1290 vojenské vystoupení jihočeských Vítkovců proti biskupovi vedlo k vypleněníbiskupských statků, což zřejmě vedlo i k zesílení obranných prvků v kyjském kostele. Za Tobiáše z Bechyně se tak předpokládá dobudování obranného patra zvonice, z jejíchž ochozů bylo možné přehlédnout přístupové cesty k obci.Již dříve měl kostel důmyslný systém obrany chodbami v síle románské zdi. V době Tobiáše se ale stal výjimečně vybaveným útočištěm se systémem ochranných prostor nad kněžištěm, lodí a ve 2. patře věže.Malbu můžeme zařadit do 90. let 13. století.

Vpravo od biskupa Tobiáše jsou dvě monumentální postavy sv. Jana Evangelisty a sv. Jakuba, které bezpečně identifikují nápisy nad jejich hlavami. Apoštolové mají nápadně mohutné svatozáře, které přesahují i rám, do kterého je tato dvojice zasazena.Podle umělecko-historického rozboru odpovídá malba konci 13. století.

V severní stěně presbytáře se původně nacházely 3 postavy biskupů.Dobře zachovanápostavanejblíže k biskupu Tobiášovi by mohla odpovídat poslednímu pražskému biskupovi Janu IV. z Dražic. Biskup Jan IV.pobýval řadu let v Avignonu a do Čech se vrátil r. 1329. Přivedl s sebou skupinu stavitelů, kteří stavěli i kamenný most v biskupském rezidenčním městě Roudnici. V malostranském biskupském paláci nechal podle pramenů vytvořit galerii svých předchůdců v biskupském úřadu. Tyto sochy nebo obrazy se však nedochovaly, protože biskupský palác se stal na počátku husitství jedním z prvních terčů útoku husitů. Malba biskupa i nápis, zachovaný ve fragmentu a ne zcela srozumitelný, odpovídá létům 1330 – 1343.

Vlevo od hypotetické postavy Jana IV. z Dražicjenovodobým oknem poškozená figura neznámého biskupa. Není vyloučeno, že by mohlo jít o zakladatele kostela, ke které se vztahuje nápis, nalezený již v 18. století a zapsaný tehdydo farní kroniky.

Poslednínadživotní postava se nachází již v blízkosti vítězného oblouku.Jde o prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic, což je potvrzeno čitelným nápisem.Na tomto místě však byla původně jiná postava, která však byla přemalována.Arcibiskup je zobrazen nikoliv z přímého pohledu, ale v poloprofilu, s nápadně odlišným ztvárněním obličejových partií od tváří ostatních biskupů.Malba vznikla až po r. 1344 a odpovídá pokročilejšímu výtvarnému projevu.

Arnošt z Pardubic pobýval často v Itálii a ve Francii. Snad proto, že se seznámil v cizině s u nás neobvyklým námětem Pozdvihování sv. Maří Magdalény,byl tento námět zvolen i pro kostel v Kyjích.Podle legendybyla světice každý den vynášena anděly do nebe.Výjev nalezneme v horní části severní stěny presbytáře. Je datován stejně jako postava Arnošta z Pardubic do období po r. 1344.

V lodi jsou podle zpráv z 19. století zabíleny výjevy z Posledního soudu a Narození Krista.

Z pozdější doby(r. 1579) jsou postavy čtyř evangelistů na klenbě presbytáře a postavy dvou světců (snad apoštolové sv. Tomáš a sv. Pavel) na jižní stěně presbytáře.

Zdroj: Mgr. Jaroslava Náprstková

Komentáře nejsou povoleny.